Ke komunikaci s ostatními potřebujeme věty, k jejichž tvorbě jsou nutná slova. Větu ani slovo bychom ovšem neměli šanci složit bez ještě základnější jednotky, a to písmene, případně hlásky. Hlásky jsou v češtině velmi důležité, odvíjí se od nich hned několik pravopisných pravidel. A jakmile je něco důležité, jsme zvyklí to roztřídit do podskupin. Asi nejzákladnějším dělením hlásek je dělení na samohlásky a souhlásky. V tomto článku se budeme věnovat samohláskám.
Pro začátek je třeba si uvědomit, že hláska není totéž co písmeno. Mluvíme-li o písmenu, máme na mysli grafickou podobu, tedy to, co píšeme a čteme. Hláskou pak máme na mysli zvuk lidské řeči, tedy to, co z nás vyjde, když promluvíme.
V češtině existuje pět samohlásek krátkých – a, e, i, o, u a pět samohlásek dlouhých – á, é, í, ó, ú.
Jde o lépe vyslovitelné hlásky, zjednodušeně řečeno stačí vydat zvuk, vydechnout, a patřičně otevřít ústa. Všimněte si, že když někdo křičí, tedy ze sebe potřebuje rychle vydat nějaký zvuk, zní to obvykle jako: „Aaa,“ občas to může být podobné i jiné samohlásce, nikdy ale souhlásce.
DVOJHLÁSKY
Dáme-li k sobě v jedné slabice dvě samohlásky, vzniknou nám dvojhlásky – au, ou, eu. Ty čteme dohromady a bereme je jako jednu hlásku. Pokud je dohromady nečteme, pak nejde o dvohlásky, nýbrž o dvě samostatné souhlásky.
Příklad:
auto: au + to → dvojhláska
použít: po + u + žít → dvě samohlásky
Hláska a písmeno A
Hláska a písmeno E
Hláska a písmeno I
Hláska a písmeno O
Hláska a písmeno U
PROCVIČUJEME SAMOHLÁSKY
Samohlásky – procvičováníPRACOVNÍ LISTY
Formou několika hravých úkolů v pracovních listech si děti procvičí psaní velkých tiskacích písmen A, E, I, O, U a zejména si upevní jejich vizuální podobu. Ke každému pracovnímu listu je připojeno i krátké zábavné video, které děti blíže seznámí s probíraným písmenem. Pracovní listy jsou určeny především žákům prvních tříd nebo bystrým předškolákům.
Pracovní list – poznáváme písmeno UZdroj: www.pravopisne.cz, www.skolakov.eu, www.edu.ceskatelevize.cz