Den Země je významný svátek, který se slaví každoročně 22. dubna. Jeho hlavním cílem je připomenout si důležitost ochrany naší planety a podpořit snahy o udržitelný rozvoj. Během tohoto dne se pořádají různé aktivity a akce, které mají za cíl podpořit ekologické myšlení a zvýšit povědomí o otázkách spojených s ochranou přírody a životního prostředí.
Každý z nás může přispět k ochraně Země, ať už tím, že šetříme energií a vodou, používáme ekologické produkty, recyklujeme odpad nebo se zapojíme do dobrovolnických akcí na ochranu přírody. Pokud se všichni spojíme a budeme dbát na udržitelnost, můžeme pomoci chránit naši planetu a zachovat ji zdravou pro budoucí generace.
Ta pravá písnička ke Dni Země, se kterou se každý z nás určitě ztotožní
V tomto videu určeném pro děti od 6 let vás Paxi vezme na prohlídku naší sluneční soustavy, na návštěvu všech osmi planet a dalších menších těles jako asteroidů, komet a na trpasličí planetu Pluto.
Jak dlouho se rozkládají odpadky pohozené v přírodě?
Při čtení dbáme na zásadu – krátce a častěji. Nezapomeňte, že dítě se rychle vyčerpá. I když se to nám dospělým nezdá, čtení je pro dítě velmi namáhavá činnost. Proto čtení věnujte raději 2 až 4 minuty několikrát za odpoledne, až dojdete k požadovaným 10 minutám hlasitého čtení denně.
Jak pomůžeme dítěti se čtením?
Existuje několik metod, které dítěti se čtením pomůžou:
Začněte tím, že text zvětšíte. Musíte si uvědomit, že písmena – i když je dítě už dobře zná, se v textu dítěti „slijí“ dohromady. Běžná velikost písma je pro školáka, který má potíže se čtením, nevhodná.
Nejprve celý text (nezkrácený) dítěti přečtěte, a to i v případě, že si článek už četli ve škole. Dítě, které má se čtením problém, se nedokáže ve škole na čtený text soustředit. Vnímá ho stejně jako cizí jazyk, kterému nerozumí. Pokud mu text přečtete vy, doma, v klidu, soustředí se daleko lépe než ve škole, kde ho rozptyluje spousta jiných věcí.
Poté, co jste přečetli text, si povídejte (stačí pár vět), o čem ten článek je. Dítě tak snadněji pochopí obsah textu.
Až potom začne číst dítě. Při prvním čtení se s dítětem střídejte – jednu větu dítě, druhou větu Vy, další větu zase dítě a tak pokračujte až do konce zkráceného textu.
Těžší (náročnější, případně delší slova) čtete spolu s dítětem. Čtěte tišším hlasem a pomalejším tempem – musíte se přizpůsobit tempu dítěte.
Nezapomeňte také při čtení správně dýchat a veďte k tomu i Vaše dítě. Práce s dechem je při čtení důležitá a dává dítěti pocit jistoty.
Při dalším čtení už dítě čte dvě věty a Vy jen jednu. Obtížná slova čtěte spolu s dítětem.
Poté, co si dítě text přečetlo, se zaměřte na obtížná slova. Spolu s dítětem je vyhledejte v textu a každé slovo si několikrát společně přečtěte. Nebo je přečtěte pouze Vy a dítě je po Vás zopakuje.
Teprve po této „přípravě“ čte dítě zkrácený text samo.
Na co si dávat pozor:
Dvojité čtení – to znamená, že dítě si slovo přečte potichu a teprve potom ho “vyhrkne” celé najednou. Tento způsob zabraňuje plynulosti čtení. Správný způsob čtení je po slabikách. To znamená, že dítě čte slovo pomalu, ale plynule bez větších mezer. Dvojité čtení (pokud už je zafixované) se velmi těžkou odnaučuje. Sledujte tedy dítě u dlouhých a komplikovaných slov, zda se nezastaví, ale jestli naopak čte plynule jednu slabiku za druhou, až dojde na konec slova.
Rychlé tempo – děti mají snahu vyrovnat se těm nejlepším, které možná paní učitelka ve třídě chválí. Tím, že se dítě snaží číst rychle, chybuje, často opakuje první slabiku, případně si při čtení „čistí hrdlo“, či nějak odkašlává. Čtení tak úplně zbytečně ztrácí na plynulosti. Vysvětlete dítěti, že ne všichni jezdí stejně rychle na kole, ne všichni stejně rychle bruslí a ne všichni musí stejně rychle číst. Vždy dětem ve škole říkám, že mají číst tak, jakoby četli svému malému sourozenci, který sotva začal chodit do školky – musí číst pomalu, aby ten jejich „prcek“ všemu rozuměl.
Nikdy na dítě nekřičte, a to ani v případě, že dítě čte opakovaně s chybami. Musíte si uvědomit, že dítě to nedělá schválně.
Pracovní listy ke stažení, určené k procvičování čtení s porozuměním. Žák vybírá z nabídky smysluplná slova a dál s nimi pracuje. Vhodné k nápravě dyslexie.
O volbách se mluví nejen mezi dospěláky. Možná jste se zúčastnili třídních voleb, kde jste si zvolili svého zástupce do školního parlamentu, ale víte, jak to doopravdy chodí při dospěláckých volbách? A kdo rozhoduje v naší zemi? Co je to politická strana a volební program?
Volba hlavy státu
V roce 2013 si čeští občané poprvé sami zvolili prezidenta, a to v přímé prezidentské volbě. Volba probíhá ve dvou kolech. V prvním se vybírá z více kandidátů, do druhého se probojují nejúspěšnější dva. Z nich vyhraje ten, který získá více než padesát procent hlasů. V tomto roce si budeme sami vybírat prezidenta už potřetí. Kdo prezident je? Jaké má úkoly, povinnosti a jaká by měla naše hlava státu být?
Svatováclavská koruna je nejstarší a nejvýznamnější součástí českých korunovačních klenotů. Byla zhotovena na přání Karla IV., který ji následně zasvětil patronovi české země, svatému Václavovi. Koruna je společně s korunovačními klenoty uložena v Korunní komoře chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Pokud si klenoty chceme prohlédnout dnes, musí se jednat o významné příležitosti a souhlas s jejich vystavením musí udělit prezident republiky.
K vyzvednutí korunovačních klenotů je zapotřebí sedmi klíčů. Držitelé těchto klíčů jsou přesně určeni. Jsou jimi: prezident republiky, předseda vlády České republiky, arcibiskup pražský, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy. Všichni jmenovaní musí být u vyzvednutí klenotů přítomni.
vytiskněte šablonu na papír (pevnější je lepší), budete potřebovat 3-4 šablony, podle toho tak velkou korunu plánujete vytvořitvybarvěte podle své fantazie pastelkami……nebo vodovkamivystřihněte části korunyozdobte jednotlivé části koruny „drahokamy“ a následně spojte lepicí páskou nebo sešívačkouKrálovská koruna je hotova!
Velikonoční svátky jsou nejdůležitejším křesťanským svátkem, a v tomto období se stále dodržuje mnoho lidových tradic a zvyků.
Tradice svěcení kočiček
Větvičky jívy (kočičky) se světí na Květnou neděli. Posvěcené kočičky se pak uchovávají po celý rok. Zapichovaly se i na okraj pole, aby chránily úrodu, nebo se dávaly do sklepa, aby ochraňovaly zásoby.
Řehtačky
Řehtačkymají svým zvukem nahrazovat zvony , které naposledy zní při mši na Zelený čtvrtek a znovu se rozeznívají až na Bílou sobotu.
Vysévání obilí
Vysévání obilí symbolizuje začátek jara a tím i zemědělských prací. V současnosti se ale vysévá už před Velikonocemi spíš tráva nebo případně nějaké obilí do nízké misky s hlínou, vzklíčené se pak zdobí kraslicemi.
Mazanec
Mazanec pečený ze sladkého kynutého těsta, symbolizuje slunce a patří mezi nejstarší české obřadní pečivo. Pečení mazance probíhá na Bílou sobotu.
Beránek
Velikonoční beránek je tradičním pečivem. Jako symbol má beránek původ už v dávných pohanských dobách a svůj význam má u křesťanů i u židů. V dobách starověku i středověku byl beran obřadním jídlem, ale protože jeho maso bylo drahé, jedlo se pečivo ve tvaru beránka a tento zvyk přežil až do dnešní doby.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční)
Velikonoční neděle, v křesťanské tradici největší slavnost církevního roku. Jde o pohyblivý svátek, který připadá na první neděli po prvním úplňku po 21. březnu.
Pomlázka, vyrobená z mladých vrbových proutků má dívkám a ženám symbolickým „vyšleháním“ předat mládí a sílu. Při šlehání se obvykle recitují nebo zpívají koledy. Počet stuh na pomlázce označuje, kolik dívek a žen pomlázka během koledy „pomladila“. Na koledu chodí koledníci (chlapci a muži) o Velikonočním pondělí.
Velikonoční kraslice
Vajíčko, (barvené nebo malované) se dává jako odměna koledníkům za omlazení a znamená symbol života a vzkříšení. Slouží také jako velikonoční výzdoba domácností (kraslice). Je, spolu s pomlázkou, jedním z hlavních symbolů Velikonoc.
Polévání vodou
V některých krajích muži ženy místo vyšlehání polévají studenou vodou, jinde zase dívky a ženy v úterý ráno po Velikonočním pondělí polévají chlapce a muže. Někdy se místo vody používá parfém.
Vodou se polévají i hospodářská zvířata, protože podle pověr je polití omlazuje a dodává jim sílu.
Čtyři týdny před Štědrým dnem začíná advent, pro křesťany a nejen pro ně, období zklidnění a příprav na oslavy Vánoc. Adventní čas rozdělují čtyři neděle – železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Přípravy na Vánoce se postupem věků rozrůstaly o nové rituály a zvyky. Některé jsou spojeny s nejstaršími tradicemi našich předkřesťanských předků, kteří slavili zimní slunovrat, jiné vznikly třeba až v minulém století.
Podívejte se na 12 zvyků a tradic českých Vánoc, které patří mezi ty nejznámější u nás. Dodržujete je všechny?
Vánoční stromek
Ozdobený vánoční stromek, u kterého se rodiny schází a pod kterým nachází na Štědrý den dárky, už patří neodmyslitelně k Vánocům. Bývá to většinou jehličnan – smrk, borovice nebo jedle, který je ověšený ozdobami v různých barvách a vánočním osvětlením. Může být živý nebo umělý.
Jmelí
Dalším rozšířeným zvykem je jmelí. Větvička jmelí patří k vánoční výzdobě, zavěšuje se tak, aby bylo možné pod ním projít nebo se pod ním políbit. Dvojici má polibek pod jmelím přinést lásku po celý další rok. Pokud někomu jmelí věnujete, ochrání ho před nemocemi a do domu přinese štěstí.
Betlém
Betlém je vyobrazení scény narození Ježíše Krista. Uprostřed jsou jesličky, ve kterých leží Ježíšek, kolem něj je Marie s Josefem, osel, vůl, pastýři se stádem ovcí a tři králové. Betlémy dnes mají mnoho podob, jsou v životní velikosti na náměstích nebo malé z papíru, dřeva nebo jiných materiálů umístěné například v domácnostech.
Štědrovečerní večeře
Na Štědrý den – tedy 24. prosince večer – se usedá ke štědrovečerní slavnostní večeři. Tradiční večeře se skládá z rybí polévky a kapra s bramborovým salátem.
Štědrovečerní večeře má svá pravidla – prostírá se pro jednoho navíc, pro nečekanou návštěvu, od stolu se během večeře nevstává, dokud všichni nedojí. Ten, kdo během večeře vstane, podle pověry příští rok spolu s ostatními u stolu sedět nebude. Po večeři se rozbalují dárky, které jsou pod vánočním stromkem.
Specifické poruchy učení (SPU) a lehká mozková dysfunkce (LMD, známá též jako ADHD) jsou nejrozšířenějšími poruchami u dětí školního věku. Obě poruchy odborníci diagnostikují zhruba u každého dvanáctého až patnáctého žáka ZŠ. Někdy se vyskytují společně.
Specifická porucha učení – SPU
Školní prospěch žáka je ovlivněn řadou okolností, a to ať již jeho schopnostmi a dovednostmi či motivací k učení a vůlí. Výsledky ve škole pak výrazně zhoršují specifické vývojové poruchy učení, které se dostávají do širšího povědomí veřejnosti. Ve většině případů se jedná o děti, které mají i přes průměrné rozumové schopnosti a vhodné podmínky v okolním prostředí velké obtíže s tím, naučit se číst, psát a počítat.
Dítě, u kterého je diagnostikována porucha pozornosti, má potíže se soustředěním, koncentrací, udržením pozornosti a je přelétavé v činnostech. Je impulzivní, u ničeho dlouho nevydrží, je neklidné pohybově i v ústním projevu. Může mít potíže v učení, ve čtení a psaní, ve vztazích s vrstevníky i v rodině. Zlobí – narušuje hranice ostatních lidí, vyvíjí nadměrnou činnost, kterou často nedokončuje.
