Praha je hlavní město České republiky a často se jí říká „srdce Evropy“. Je to krásné město, kde najdete starodávné hrady, kouzelné uličky i slavný Karlův most, po kterém dávno dávno chodil i král!
Největší hrad na světě? Ten najdete právě v Praze – Pražský hrad! Bydlí tam prezident a hlídají ho vojáci, kteří se pravidelně střídají. Když budete mít štěstí, uvidíte slavnostní výměnu stráží.
Uprostřed města stojí Staroměstský orloj – velké hodiny, které jsou víc než 600 let staré. Každou celou hodinu se na ně chodí dívat lidé z celého světa, protože se na nich objeví malé pohyblivé postavičky!
A víte, že v Praze žil i slavný spisovatel Franz Kafka, který psal tajemné příběhy? Nebo že podle pověsti pražský golem – obří hlína s kouzelným papírkem v puse – ožíval, když bylo třeba chránit město?
PRAŽSKÝ HRAD

Pražský hrad není jen tak obyčejný hrad – je to největší hradní komplex na světě! Nachází se na kopci nad řekou Vltavou a z jeho nádvoří je krásný výhled na celou Prahu.
Hrad byl postaven už před více než tisíci lety! Dřív v něm žili čeští králové a dnes je sídlem prezidenta České republiky. Uvnitř najdete kostely, paláce, zahrady, věže i malebné uličky. Pražský hrad je jako město ve městě – plný historie, tajemství i krásné architektury. Je to místo, kde se děti můžou cítit jako rytíř nebo princezna!
KATEDRÁLA SV. VÍTA

Obrovský gotický kostel se zlatou bránou, vitrážemi a hrobkami králů. Uvnitř je také korunovační klenot – česká královská koruna! Katedrála svatého Víta je největší a nejdůležitější kostel v celé České republice. Byla stavěna více než 600 let, a tak se v ní mísí různé stavební styly – gotické věže, barevná okna i zlaté detaily.
V tajné místnosti se skrývá svatováclavská koruna, kterou byli korunováni čeští králové! Klíče k místnosti má několik významných lidí a všichni je musí použít najednou, aby se dvířka otevřela.
V podzemí katedrály odpočívají slavní panovníci, třeba Karel IV. A v kapli sv. Václava je pohřben náš národní patron – svatý Václav.
Znáte zvon se jménem Velký Zikmund? Je to největší zvon v Česku! Váží 16 tun. Rozeznít ho je těžká práce – musí se hýbat rukama i nohama.
Pokud vyšlapete přes 280 schodů na vyhlídkovou věž, odměnou vám bude nádherný výhled na celou Prahu.
KATEDRÁLA SVATÉHO VÍTA – videoZLATÁ ULIČKA

Zlatá ulička je malá, úzká a kouzelná ulička, která vypadá jako z pohádky. Najdete ji v areálu Pražského hradu, hned vedle hradeb. Je známá svými malinkými, barevnými domečky, které v minulosti obývali vojáci, zlatníci, řemeslníci – a podle pověstí i alchymisté! V domečku č. 22 žil krátkou dobu i slavný spisovatel Franz Kafka, který zde psal své tajuplné příběhy. Dnes je v některých domečcích muzeum, jinde malé obchůdky a expozice o životě ve staré Praze.
Proč se jí říká Zlatá? Nejspíš proto, že tu kdysi žili zlatníci, kteří vyráběli šperky pro krále a šlechtice. Lidé si také kdysi mysleli, že se tu tajně pokoušeli vyrábět zlato alchymisté – kouzelníci a vědci, kteří hledali kámen mudrců.
STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ

Každou hodinu se u brány Hradu střídají vojáci. V poledne probíhá slavnostní ceremonie s hudbou a pochodem.
Každou celou hodinu a každý den se u brány Pražského hradu koná střídání stráží – slavnostní ceremonie, která připomíná, že hrad stále hlídají vojáci. A ne ledajací! Jsou to Hradní strážci, kteří mají krásné uniformy, stojí bez hnutí a chrání sídlo prezidenta České republiky.
Největší podívaná je ale v poledne ve 12:00 – tehdy probíhá slavnostní střídání s hudbou na 1. nádvoří! Dva vojáci stojí u brány a hlídají – skoro se nehýbou! Přichází nová dvojice, krokují přes nádvoří, klapou podpatky a dělají přesné pohyby. Při poledním střídání hraje vojenská hudba a někdy vojáci nesou i českou vlajku.
A pozor: Vojáci se nesmějí smát ani mluvit – mají být naprosto vážní. Zkusíte je rozesmát? Když se postavíš vedle vojáka u strážní budky, můžeš si s ním udělat fotku – ale nedotýkej se ho!
HRADNÍ STRÁŽ – videoKRÁLOVSKÉ ZAHRADY A JELENÍ PŘÍKOP

Klidná místa k procházce, kde se můžeš schovat před davem a třeba zahlédnout veverku nebo sovu.
Pražský hrad není jen o kamenných budovách a králích – skrývá i nádhernou přírodu! Tyto zahrady nechal založit císař Ferdinand I. Habsburský v 16. století. Chtěl, aby měl palác krásné okolí – plné květin, stromů, fontán a klidu. Zahrada skrývá Zpívající fontánu – když do ní dopadne voda, jemně „zpívá“.
STAROMĚSTSKÝ ORLOJ

Uprostřed Prahy, na Staroměstském náměstí, visí na věži starobylého domu Staroměstský orloj – nejstarší funkční orloj na světě, který tiká už více než 600 let!
Každou hodinu se u něj shromáždí lidé z celého světa. Proč? Protože přesně v celou hodinu se v orloji rozezní zvony a otevřou se dvě malá okénka. A co se stane potom? Začne kouzelné divadlo! Objeví se dvanáct apoštolů – malí dřevění panáčci – a jeden po druhém se projdou kolem okének. Mezitím se hýbou i další postavičky – třeba kostlivec, který zvoní na zvoneček a připomíná lidem, že čas běží.
Ale to není všechno! Orloj nejsou jen hodiny – ukazuje taky den, měsíc, polohu Slunce a Měsíce a dokonce i znamení zvěrokruhu! Kdysi dávno lidé díky němu věděli, kdy sázet obilí nebo kdy přijde úplněk.
A kdo ho postavil? Hodinář jménem mistr Hanuš. Říká se, že byl tak šikovný, že se ostatní města bála, aby nepostavil podobné hodiny i jinde. A tak vznikla legenda o mistru Hanušovi:
Kdysi dávno, ve 15. století, žil v Praze slavný hodinář – mistr Hanuš. Byl to génius svého řemesla a lidé říkali, že dokáže postavit hodiny, jaké svět ještě neviděl. A opravdu – podle pověsti právě on sestrojil slavný Staroměstský orloj.
Lidé z celé Evropy přijížděli do Prahy, aby ty kouzelné hodiny viděli – a městská rada byla na orloj nesmírně hrdá. Ale pak se objevila obava: Co když mistr Hanuš postaví stejně nádherné hodiny i pro jiné město? Praha by už nebyla výjimečná!
A tak se podle legendy radní rozhodli k hroznému činu. Jedné noci vtrhli k mistru Hanušovi do dílny a oslepili ho, aby už nikdy nemohl své dílo zopakovat.
Mistr Hanuš byl zoufalý. Ale než navždy ztratil sílu, nechal se dovést k orloji a zasáhl jeho srdce – složitý mechanismus – tak chytře, že nikdo další ho po dlouhá léta nedokázal opravit. Orloj se zastavil… a s ním jako by se zastavilo i srdce města.
Teprve po mnoha letech se našel hodinář, který dokázal Hanušovo tajemství rozluštit a orloj znovu rozhýbat.
STAROMĚSTKÝ ORLOJ – videoKARLŮV MOST

V srdci Prahy, nad řekou Vltavou, se klene jeden z nejkrásnějších mostů na světě – Karlův most. Je to velmi starý most, který nechal postavit český král Karel IV. už v roce 1357. To je opravdu dávno!
Most je postaven z velkých kamenů a spojuje Staré Město s Malou Stranou. Po obou stranách mostu stojí sochy svatých, které ho hlídají. Je jich 30 a každá má svůj příběh.
Karlův most je nejen krásný, ale i plný života. Potkáte tu malíře, hudebníky i kouzelníky. Někdy tu dokonce potkáte i havrana nebo husu – to vážně!
Říká se, že když se dotknete sochy svatého Jana Nepomuckého a něco si přejete, možná se vám to splní. Tak až budete v Praze, nezapomeňte se po mostě projít – je to jako cesta do pohádky!
KARLŮV MOST – videoVÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ

Václavské náměstí je jedno z nejznámějších míst v celé Praze – ale věděli jste, že to vlastně není klasické „náměstí“? Vypadá spíš jako dlouhá široká ulice. Měří totiž asi 750 metrů, což je skoro jako 7 fotbalových hřišť za sebou!
Na jeho vrcholu stojí slavná socha svatého Václava na koni – patrona české země. Vedle něj jsou ještě čtyři další sochy: jeho věrní pomocníci – svatý Prokop, Ludmila, Anežka a Vojtěch.
Z Václavského náměstí se často začínaly nebo končily důležité události v české historii – lidé se sem chodili scházet, protestovat, slavit nebo připomínat si důležité momenty, třeba sametovou revoluci v roce 1989.
Dnes tu najdete obchody, kavárny, muzea i rychlé občerstvení. A když budete pozorní, možná si všimnete, že v dlažbě jsou i pamětní desky připomínající statečné lidi z českých dějin.
MALÁ STRANA

Malá Strana, oficiálně zvaná „Menší Město pražské“, patří k nejstarším částem Prahy. Byla založena už ve 13. století, konkrétně v roce 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Město vzniklo na místě původní osady pod Pražským hradem a od začátku hrálo důležitou roli – žili zde převážně řemeslníci, obchodníci, ale také členové šlechty a později diplomaté a církevní představitelé.
Díky své poloze pod hradem byla Malá Strana vždy úzce spojena s královským dvorem. Nachází se zde řada paláců a šlechtických sídel, protože po požáru v roce 1541, který velkou část čtvrti zničil, se do oblasti stěhovala šlechta a nechávala si stavět honosné domy v renesančním a barokním stylu.
Jedním z nejvýznamnějších barokních děl na Malé Straně je kostel svatého Mikuláše, postavený v 18. století, který patří mezi nejvýznamnější barokní stavby ve střední Evropě. V této době byla Malá Strana sídlem mnoha velvyslanectví, církevních institucí i umělců. Celkový ráz čtvrti se od barokní doby do dneška téměř nezměnil, což z ní činí jedinečně dochovanou památkovou zónu.
Malá Strana hrála roli i v klíčových událostech českých dějin. Právě tudy procházely slavnostní průvody korunovace českých králů, a z Malostranského náměstí vedla tzv. Královská cesta, po které panovníci směřovali ke korunovaci do svatovítské katedrály. Za dob stavovského povstání v roce 1618 se zde nacházela šlechtická sídla, odkud vyšli účastníci defenestrace, jež odstartovala třicetiletou válku.
Po zániku samostatného města Malá Strana v roce 1784, kdy byla sloučena s ostatními pražskými městy do jedné celistvé Prahy, ztratila svou samosprávu, ale zachovala si své historické jádro. Dodnes je čtvrť ceněná pro svou autentičnost, zachovalou architekturu a klidnou atmosféru v kontrastu s rušnějším Starým a Novým Městem.
JOSEFOV – ŽIDOVSKÉ MĚSTO

Josefov, známý také jako Židovské Město, je jedinečná a historicky velmi významná část Prahy. Nachází se v samém srdci města, mezi Staroměstským náměstím a Vltavou, a už od středověku byl centrem pražské židovské komunity. Josefov je místem s bohatou historií, památkami světového významu a příběhem, který je plný smutku i síly.
První Židé se v Praze usazovali už v 10. století, ale Josefov jako samostatné město vznikl až postupně. Během středověku byli Židé v Evropě často nuceni žít odděleně od ostatního obyvatelstva, a tak i v Praze vznikla židovská čtvrť, obehnaná hradbami, s vlastními zákony a samosprávou. Dlouhá léta zde panovaly velmi těžké životní podmínky, zejména kvůli diskriminaci a opakovaným pogromům.
Přesto zde žila kulturně i duchovně bohatá komunita, která dala světu významné osobnosti, jako byl například rabi Löw, slavný učenec, který je spojován s legendou o Golemovi – hliněném ochránci Židů, kterého měl podle pověsti vytvořit na ochranu ghetta.
V roce 1850 bylo Židovské Město oficiálně připojeno k Praze a získalo jméno Josefov, na počest císaře Josefa II., který zavedl reformy zlepšující postavení Židů ve společnosti. Přestože měl Josefov své kouzlo, byl na přelomu 19. a 20. století považován za přeplněné a nehygienické ghetto. V rámci asanace byly zbořeny téměř všechny původní domy, aby uvolnily místo novým budovám v secesním stylu. Dodnes tak Josefov připomíná spíše moderní město – ale některé cenné historické památky byly zachovány.
KAMPA

Kampa je malý, ale velmi zvláštní ostrov v samotném srdci Prahy. Leží na Malé Straně, přímo u Karlova mostu, a odděluje ho od pevniny umělý kanál zvaný Čertovka. Tento tichý kout vypadá, jako by sem ani nepatřil – mezi starými stromy a domky se člověk snadno zapomene, že je jen pár kroků od rušného centra města.
Historie Kampy sahá hluboko do středověku. Ostrov vznikl postupně, když si lidé začali regulovat tok řeky a budovat náhony pro pohon mlýnů. Právě tady, u vody, stálo kdysi několik mlýnů, jejichž pozůstatky najdeme dodnes. Jedním z nich je Velkopřevorský mlýn, u kterého se stále otáčí dřevěné mlýnské kolo – oblíbené místo pro fotografy i děti.
Kampa má kouzelnou atmosféru. Místní obyvatelé i návštěvníci ji vyhledávají pro odpočinek, procházky a pohodu. V parku na Kampě se často pořádají umělecké výstavy, a stojí zde i slavná sochařská díla – například obří miminka od výtvarníka Davida Černého, která působí trochu tajemně, ale přitahují pozornost každého, kdo je spatří.
Vedle Kampy protéká Čertovka, úzký vodní kanál, kterému se někdy přezdívá „Pražské Benátky“. Podle jedné pověsti dostala své jméno podle „čertice“ – hašteřivé ženy, která prý v minulosti bydlela v jednom z domů u kanálu. Dnes se po Čertovce plaví turistické lodě, které ukazují romantické zákoutí Prahy z úplně jiné perspektivy.
Kampa však zažila i těžké chvíle – například během povodní v roce 2002, kdy velká voda zaplavila celou oblast a poničila řadu domů i park. Na zdech některých budov dodnes najdeme značky, kam až tehdy sahala voda.
Přestože je Kampa součástí rušné Prahy, působí jako ostrov klidu a romantiky. Místo, kde se spojuje příroda, historie a umění. Kampa je nejen krásná, ale také tichý svědek minulosti – a možná i místo, které si zamiluje každý, kdo ho jednou navštíví.
KLEMENTINUM

Klementinum v Praze je jedním z nejvýznamnějších historických komplexů v České republice a zároveň jedním z největších stavebních areálů v Evropě. Rozkládá se v samotném srdci Starého Města, nedaleko Karlova mostu, a jeho historie sahá až do 16. století. Původně byl založen jako jezuitská kolej, která zde vybudovala rozsáhlý soubor budov sloužících k výuce, studiu i duchovní činnosti. V roce 1622 převzali jezuité správu nad pražskou univerzitou a z Klementina se stalo centrum vzdělanosti a vědy.
Největší rozmach zaznamenalo Klementinum v době baroka, kdy bylo postupně rozšiřováno o nádherné interiéry a architektonické skvosty. K nejznámějším částem patří především barokní knihovna, považovaná za jednu z nejkrásnějších historických knihoven na světě. Její sály s bohatou štukovou výzdobou, freskami a historickými glóby vytvářejí atmosféru hlubokého klidu a intelektuální tradice.
Další chloubou Klementina je Astronomická věž, odkud se v minulosti prováděla meteorologická měření — tradice, která zde trvá nepřetržitě již od roku 1775. Věž nabízí i nádherný výhled na panorama Prahy a je oblíbeným cílem návštěvníků.
Po zrušení jezuitského řádu v 18. století přešlo Klementinum do rukou státu a od té doby zde sídlí Národní knihovna České republiky. Ta dnes spravuje miliony knih a rukopisů, včetně řady vzácných historických dokumentů. V současnosti je Klementinum nejen významným kulturním a vědeckým centrem, ale také vyhledávanou turistickou atrakcí, která návštěvníkům umožňuje nahlédnout do bohaté historie české vzdělanosti a architektury.
PRAŠNÁ BRÁNA

Prašná brána, temně gotický klenot uprostřed rušného centra Prahy, je jedním z nejvýraznějších symbolů staroměstské historie. Tato impozantní věž, tyčící se do výšky 65 metrů, kdysi tvořila hlavní vstupní bránu do města a byla součástí středověkého opevnění. Dnes se nad ní klene moderní ruch Prahy, ale její zdi stále vyprávějí příběh dávných staletí.
Brána byla postavena v roce 1475 na místě původní horské brány z 13. století. Své jméno „Prašná“ získala až později, když začala sloužit jako sklad střelného prachu. Už na první pohled zaujme bohatou sochařskou výzdobou – výjevy z českých dějin, sochy králů a znaků připomínají slávu českého království. Zajímavostí je, že stavbu započal král Vladislav Jagellonský, a právě touto bránou procházeli čeští panovníci při korunovačním průvodu na Pražský hrad.
Dnes je Prašná brána nejen architektonickým skvostem, ale i oblíbeným vyhlídkovým místem. Po vystoupání točitým schodištěm se vám otevře panoramatický výhled na střechy Starého Města, věže kostelů i moderní pulzující Prahu pod vámi. V jejích útrobách se také nachází expozice věnovaná historii věže i celé Královské cesty, po níž se ubíraly královské průvody.
NÁRODNÍ DIVADLO

Národní divadlo v Praze je jedním z nejvýznamnějších symbolů české kultury, identity a historického povědomí. Nachází se na nábřeží řeky Vltavy, kde se jeho zlatá kupole tyčí nad městem jako připomínka národní hrdosti a kulturního obrození. Není to jen divadelní budova, ale monument, který vznikl díky vůli a odhodlání celého národa.
Myšlenka postavit Národní divadlo se zrodila v 19. století, v době národního obrození, kdy si český národ začal opět uvědomovat svou kulturní a jazykovou jedinečnost. Lidé napříč společenskými vrstvami – od šlechty po obyčejné řemeslníky – přispívali finančně na výstavbu budovy. První základní kámen byl položen v roce 1868 a samotná budova, postavená v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Josefa Zítka, byla slavnostně otevřena 11. června 1881 operou Libuše od Bedřicha Smetany.
Jen několik týdnů po otevření ale divadlo postihla tragédie – ničivý požár poškodil střechu a interiéry. Přesto se národ nevzdal. Znovu byla uspořádána sbírka a během pouhých dvou let bylo divadlo obnoveno. K jeho znovuotevření došlo 18. listopadu 1883, opět operou Libuše. Nad jevištěm byl umístěn nápis „Národ sobě“, který se stal nesmrtelným symbolem vůle a jednoty českého lidu.
Dnes je Národní divadlo sídlem tří uměleckých souborů – činohry, opery a baletu. Spolu s dalšími pražskými scénami, jako je Stavovské divadlo a Nová scéna, tvoří základ českého divadelního života. Každoročně hostí desítky premiér, tradičních i moderních inscenací, a je vyhledávaným kulturním centrem pro domácí i zahraniční návštěvníky.
Národní divadlo není jen historickou budovou – je živým organismem, který ztělesňuje ducha českého národa. Je místem, kde se setkává minulost s přítomností a umění s vlastenectvím. Je to divadlo, které skutečně postavil národ – sobě.
NÁRODNÍ DIVADLO – videoPETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA

Petřínská rozhledna je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších památek v Praze. Nachází se na vrcholu Petřína, 327 metrů nad mořem, a díky své výšce 63,5 metru nabízí jedinečný výhled na historické centrum města, Vltavu i okolní krajinu. Mnozí ji považují za „pražskou Eiffelovku“, a není to náhoda – byla totiž skutečně inspirována slavnou pařížskou věží.
Rozhledna byla postavena v roce 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy a o její vznik se zasloužil Klub českých turistů. Díky iniciativě českých vlastenců a cestovatelů, kteří se právě z Paříže vrátili nadšení z Eiffelovy věže, byla rozhledna navržena jako zmenšená verze její francouzské předchůdkyně. Přestože je několikanásobně menší, vzhledem k poloze na kopci dosahuje téměř stejné nadmořské výšky.
Petřínská rozhledna je postavena z kovové konstrukce a na její vrchol vede 299 schodů točitého schodiště. Pro ty, kteří se nechtějí potit, je dnes k dispozici i výtah. Návštěvníci jsou na vrcholu odměněni dechberoucím výhledem – při dobré viditelnosti lze dohlédnout až ke Sněžce.
Rozhledna je obklopena rozlehlými petřínskými sady, které jsou ideálním místem k procházkám a odpočinku. V její blízkosti se nachází také zrcadlové bludiště, Štefánikova hvězdárna a lanovka, která návštěvníky pohodlně vyveze až na vrchol kopce.
Dnes je Petřínská rozhledna nejen turistickým cílem, ale také technickou památkou. Je symbolem české šikovnosti, inspirace a lásky k přírodě i městu samotnému. Ať už ji navštívíte na jaře, kdy Petřín kvete, nebo v zimě, kdy se nad Prahou vznáší mrazivý opar, vždy nabízí jedinečný zážitek.
PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA – videoVYŠEHRAD

Vyšehrad je jedním z nejmystickějších a nejstarších míst Prahy, opředený legendami a historií, která sahá hluboko do dávnověku českého národa. Tento starobylý hrad se tyčí na skále nad pravým břehem Vltavy a nabízí nejen krásný výhled na město, ale i silný duchovní a kulturní zážitek.
Podle pověsti byl právě Vyšehrad sídlem bájného knížete Krok a jeho dcery Libuše, která zde prý prorokovala slávu města, jež se bude dotýkat hvězd – Prahy. Ačkoliv historici dnes vědí, že první doložené stavby zde vznikly až v 10. století, mýtus o Vyšehradu jako kolébce českých dějin je dodnes živý.
Ve středověku se Vyšehrad stal skutečně významným mocenským centrem. Za vlády Vratislava II., prvního českého krále, byl dokonce přechodně královským sídlem. Pevnost byla postupně rozšiřována, až z ní vznikl komplex s románskými a gotickými stavbami, z nichž mnohé zůstaly zachovány do dnešních dnů.
Dominantou Vyšehradu je bazilika sv. Petra a Pavla, která svou novogotickou podobou z 19. století dodává areálu romantický ráz. V jejím sousedství se nachází Slavín – národní hřbitov, kde jsou pohřbeny desítky významných osobností české historie, jako jsou Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Božena Němcová nebo Karel Čapek. Tiché cesty mezi hroby slavných vyvolávají úctu i hluboké zamyšlení.
Vyšehradský areál je dnes nejen historickým, ale i klidovým útočištěm. Parky, aleje a starobylé hradby vytvářejí atmosféru, která láká k procházkám i odpočinku. Najdete tu také rotundu sv. Martina – nejstarší stojící církevní stavbu v Praze – či zbytky středověkých hradeb a bran.
Vyšehrad není jen místem minulosti. Je živou součástí Prahy, která propojuje legendu, historii i současnost. Je to místo, kde se snoubí duch národa s krásou krajiny, a kam se člověk vždy rád vrací – nejen kvůli výhledu, ale i kvůli pocitu hlubokého spojení s českou duší.
VYŠEHRAD – videoSTAVOVSKÉ DIVADLO

Stavovské divadlo je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších divadel v České republice a jeho historie sahá až do konce 18. století. Nachází se v historickém centru Prahy, na Václavském náměstí, a od svého otevření v roce 1783 se stalo nejen kulturní, ale i historickou památkou.
Původně bylo divadlo postaveno jako stavovská divadelní budova, tedy pro potřeby šlechtických a městských stavů, a jeho vznik byl spojen s rozvojem českého divadelnictví a národního obrození. Stavovské divadlo bylo zpočátku určeno pro hru v němčině, ale s postupem času se stalo také centrem českého divadla.
Největší slávy se Stavovské divadlo dočkalo v roce 1787, kdy zde byla premiéra jednoho z největších děl světové operní literatury – Mozartovy opery Don Giovanni. I samotný Mozart se tohoto představení zúčastnil a dnes je považováno za jedno z nejvýznamnějších momentů v historii divadla.
Budova, navržená architektem Antonínem Haffnerem, je postavena v klasicistním stylu a je známá svou dokonalou akustikou, která je i dnes považována za jednu z nejlepších v Evropě. V interiéru divadla se nachází nádherné fresky, stylové lustry a elegantní lóže, které dodávají scéně jedinečnou atmosféru.
Po vzniku Národního divadla v roce 1883 se Stavovské divadlo stalo jedním z jeho hlavních souborů a zůstalo důležitým centrem českého divadla. V 20. století prošlo divadlo několika rekonstrukcemi a modernizacemi, aby vyhovovalo současným standardům, ale zachovalo si přitom svou historickou hodnotu a původní charakter.
Dnes je Stavovské divadlo součástí Národního divadla a stále uvádí klasické i moderní inscenace, které přitahují širokou veřejnost i návštěvníky z celého světa. Je to místo, kde se setkává tradice s inovacemi, kde divadlo žije a inspiruje.
Stavovské divadlo není jen scénou pro představení, ale i živým historickým památníkem, který nám připomíná bohatou kulturní historii Prahy a českého národa. Každá návštěva tohoto místa je nejen divadelním zážitkem, ale i cestou do minulosti, kde se psala historie evropského divadla.
STAVOVSKÉ DIVADLO – videoNÁRODNÍ MUZEUM

Národní muzeum v Praze je jedním z nejvýznamnějších a nejstarších kulturních a vědeckých institutů v České republice. Bylo založeno v roce 1818 a od svého vzniku se stalo centrem národní historie, vědy, umění a kultury. Jeho rozsáhlé sbírky a exponáty nejen dokumentují českou minulost, ale i světové dějiny a přírodní vědy.
Budova Národního muzea, která se nachází na vrcholu Václavského náměstí, je ikonickým symbolem městské krajiny. Její monumentální neorenesanční architektura, navržená architektem Josefem Schulzem, byla dokončena v roce 1891. Dominantní věž, která se tyčí nad Prahou, je snadno rozpoznatelná z různých částí města.
Národní muzeum je rozděleno do několika sekcí, z nichž každá se zaměřuje na jiný aspekt české historie a vědy. Kromě historických a archeologických sbírek muzeum zahrnuje také rozsáhlé sbírky zaměřující se na přírodní vědy, mineralogii, paleontologii a zoologii. Nejznámějšími exponáty jsou například kostra mamuta, vzácné minerály, umělecké předměty a dokumenty, které ilustrují významné historické události.
Národní muzeum prochází od svého založení několika významnými změnami. V roce 2018, po dlouhých letech rekonstrukce, bylo muzeum znovu otevřeno veřejnosti. Rekonstrukce zahrnovala nejen opravy budovy, ale také modernizaci interiérů a novou expozici, která je interaktivní a přístupná široké veřejnosti. Návštěvníci mají možnost prozkoumat historii České republiky od pravěku až po současnost, a to jak prostřednictvím historických artefaktů, tak pomocí moderních technologií.
Součástí Národního muzea je i několik dalších specializovaných muzeí a poboček, jako je Muzeum české hudby, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, či Muzeum komiksu. Tato pobočka rozšiřuje možnosti pro návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět více o kulturní a umělecké diverzitě světa.
Národní muzeum není pouze místem pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost, školy, rodiny a turisty, kteří si zde mohou vychutnat interaktivní výstavy, tematické prohlídky a speciální akce. Je to instituce, která nám pomáhá pochopit náš kulturní a historický kontext, propojuje nás s minulostí a inspiruje pro budoucnost.
NÁRODNÍ MUZEUM – videoTANČÍCÍ DŮM

Tančící dům, známý také jako „Ginger a Fred“, je jednou z nejzajímavějších a nejmodernějších staveb v Praze. Tento originální dům se nachází na Rašínově nábřeží, přímo u Vltavy, a jeho neobvyklý design jej činí okamžitě rozpoznatelným mezi ostatními historickými budovami města.
Tančící dům byl postaven v letech 1992 až 1996 podle návrhu architektů Vlada Miluniće a Franka Gehryho. Stavba se od svého vzniku stala symbolem moderní architektury v Praze a je příkladem dekonstruovaného stylu, který se odklání od tradičního pojetí architektury. Dům je rozdělen do dvou částí: jedna připomíná pohybující se taneční pár, což je zřejmé z jeho asymetrických tvarů, zatímco druhá část je tvořena klasickými liniemi, které budovu stabilizují.
Přezdívka „Ginger a Fred“ je odkazem na slavné taneční duo Ginger Rogersová a Fred Astaire, kteří byli ikonami tance. Tato analogie se objevuje v designu stavby, kde jedna část budovy připomíná tanečnici a druhá tanečníka. Tato koncepce symbolizuje harmonii pohybu, kterou architekti zachytili v této neobvyklé formě.
Tančící dům je nejen architektonickým skvostem, ale i centrem kulturního života. V přízemí budovy se nachází galerie, která pravidelně hostí výstavy současného umění. Na vrcholu budovy je pak vyhlídková terasa, z níž se nabízí nádherný výhled na Vltavu, historické centrum Prahy a nedaleký Vyšehrad.
Tato budova je také příkladem odvážného přístupu k urbanismu, který se prolíná s historickým prostředím, aniž by ho zcela zastínil. Tančící dům v sobě spojuje moderní architekturu s tradičním městským prostředím, což z něj činí nejen turistickou atrakci, ale i důležitý symbol městské inovace.
Tančící dům je důkazem toho, že i v historickém městě, jako je Praha, je možné vytvořit něco nového a svěžího, co se stane významným kulturním bodem a nezaměnitelným prvkem městské krajiny. Tento dům ukazuje, že architektura může být nejen funkcionalistická, ale také umělecká a vysoce expresivní.
NÁPLAVKA

Náplavka v Praze je jedním z nejpopulárnějších a nejživějších míst městské nábřeží, které se táhne podél řeky Vltavy a je centrem kulturního, společenského i relaxačního života v metropoli. Tento prostor, známý především pro svou otevřenost, bohatou historii a moderní atmosféru, se stal oblíbeným místem pro místní obyvatele i turisty, kteří sem přicházejí užívat si krásy řeky a městského života.
Náplavka se rozprostírá podél břehů Vltavy a spojuje různé části města, včetně historického centra a moderní čtvrti Smíchov. Její název, což v překladu znamená „plovoucí nábřeží“, pochází od původního účelu – sloužila jako přístaviště pro lodě a vodní dopravu. Dnes je ale Náplavka spíše známá pro svou kulturní a rekreační funkci.
Břehy řeky jsou zde lemovány kavárnami, restauracemi, stánky s občerstvením a venkovními bary, které v letních měsících vytvářejí příjemné a živé prostředí. V odpoledních a večerních hodinách bývá Náplavka plná lidí, kteří si užívají sluneční paprsky, procházejí se po promenádě, nebo se účastní různých kulturních akcí, koncertů, festivalů a trhů.
Jedním z nejvíce známých a vyhledávaných míst je venkovní farmářský trh, který se pravidelně koná v sobotu a nabízí místní produkty, řemeslné výrobky a speciality. Tento trh je nejen výborným místem pro nákupy, ale také skvélé místo pro setkání s přáteli či rodinami.
Kromě kulturního vyžití, Náplavka nabízí i klidná místa pro relaxaci. Výhled na Vltavu, Karlův most nebo historické budovy na pravém břehu řeky vytváří ideální atmosféru pro odpočinek. V zimě se na náplavce objevují ledové sochy, adventní trhy a další zimní radovánky.
Náplavka je dnes nejen symbolem moderního městského života, ale i místem, kde se historie potkává s přítomností. Přestože původně sloužila jako dopravní uzel, dnes je symbolem otevřenosti a kreativity Prahy. Je to místo, které nejen poskytuje možnost vychutnat si krásy městské řeky, ale i ukazuje, jak lze znovu oživit stará nábřeží a proměnit je v kulturní a společenské centrum.
TELEVIZNÍ VĚŽ ŽIŽKOV

Televizní věž Žižkov je jedním z nejvýraznějších a nejznámějších stavebních prvků v Praze. Tato futuristická stavba se tyčí do výšky 216 metrů a je nejen dominantou pražského obzoru, ale i významným technickým a architektonickým počinem. Byla dokončena v roce 1992 a stala se symbolem moderního městského vývoje. Díky své neobvyklé podobě a velikosti je televize Žižkov považována za jednu z nejkontroverznějších staveb v Praze, ale zároveň i za jeden z největších architektonických skvostů.
Věž byla navržena architektem Václavem Aulickým a její stavba byla součástí širšího plánu na modernizaci československé televizní infrastruktury. Věž slouží především jako vysílač pro televizní a rozhlasový signál, ale i jako zajímavý turistický cíl. Na vrcholu věže se nachází vyhlídková plošina, která návštěvníkům nabízí unikátní panoramatický výhled na celé město, včetně historických památek, jako je Pražský hrad, Karlův most či Staroměstské náměstí.
Jedním z nejzajímavějších rysů televizní věže Žižkov je její neobvyklý design. Věž má tvar vysokého sloupu, na jehož stranách se nachází několik „koulí“ – kapsovitých modulů, které slouží jako technické stanice a vyhlídkové plošiny. Tento netradiční design působí futuristicky a netypicky pro tradiční architekturu městské krajiny, což vyvolalo různé reakce veřejnosti. Někteří Pražané ji považují za architektonický zázrak, jiní ji vnímají jako narušení historického vzhledu města.
Věž se však postupem času stala jedním z nejvíce navštěvovaných míst v Praze a její ikonický vzhled je známý po celém světě. Kromě vyhlídkové terasy nabízí věž také restauraci, kde si mohou návštěvníci vychutnat oběd nebo kávu s výhledem na celé město. Na základně věže se nachází i muzeum, které seznamuje s historií vysílání a vývojem televizní technologie.
Jedním z nejzajímavějších prvků je i sochařské dílo, které obklopuje televizi. Jde o sérii soch, které znázorňují děti ležící na pilířích věže, což dodává stavbě nejen technický, ale i umělecký rozměr. Tento prvek byl záměrně navržen tak, aby zvýšil vizuální působivost věže.
Televizní věž Žižkov je dnes nedílnou součástí pražské krajiny. Její charakteristický vzhled a impozantní velikost jsou nepřehlédnutelné a dodávají městu moderní ráz. Vzhledem k její jedinečnosti a vysoké návštěvnosti se stala oblíbeným cílem turistů, kteří se sem rádi vydávají, aby si užili nezapomenutelný výhled na krásy Prahy.
LORETA PRAHA

Loreta v Praze je jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších barokních poutních míst v České republice. Nachází se v malebné části města, nedaleko Hradčan, a je známá svou impozantní architekturou, historickým významem a duchovním posláním. Loreta je nejen církevní památkou, ale také kulturním a historickým centrem, které přitahuje návštěvníky z celého světa.
Loreta byla založena v roce 1626 a byla postavena jako replika italské Lorety, tedy místa spojeného s legendou o Svaté rodině. Původně se mělo jednat o místo, kde se uchovávaly relikvie a cennosti spojené s Pannou Marií a Ježíšem Kristem. Stavba byla realizována za vlády Habsburků a sloužila jako výraz katolického osvícenství a snahy o posílení katolické víry v českých zemích.
Hlavní budovou Loretánského komplexu je barokní kostel, který je zasvěcený Narození Panny Marie. Kostel je impozantní svou vnější i vnitřní výzdobou, přičemž dominantou je především nádherný oltář a vzácné sochy. Nejznámější částí Lorety je však její slavná zvonice, která se tyčí nad celým komplexem. Každý den se tu koná zpěv a modlitby, které poutníci a návštěvníci přijíždějí sledovat.
Jedním z největších klenotů Lorety je také tzv. „Loretánská pokladnice,“ která obsahuje vzácné církevní relikvie, historické předměty a umělecké díla. Mezi nejcennější patří Loretánské zvony, jež jsou součástí každodenního zvonění a mají svou dlouhou tradici. Dalším unikátem je i sbírka gotických a barokních obrazů a soch, které tvoří nedílnou součást interiéru.
Kromě náboženského významu má Loreta i kulturní hodnotu. V roce 1695 byla v Loretě zahájena tradice tzv. „Loretánské pouti,“ která se stala významnou součástí české lidové kultury. Každý rok se do Lorety sjíždí tisíce věřících, kteří přicházejí, aby vzdali hold Panně Marii a modlili se za požehnání.
Výjimečná atmosféra, kterou Loreta v sobě nese, přitahuje nejen věřící, ale i milovníky historie, umění a architektury. Procházka areálem je příležitostí k zastavení, zamyšlení a užívání si klidu, který tento krásný prostor nabízí. Návštěvníci zde mohou obdivovat nejen samotnou budovu, ale i malebné zahrady, které okolí Loretánského komplexu doplňují.
Loreta v Praze je tedy nejen jedním z nejvýznamnějších církevních míst v Čechách, ale i fascinujícím historickým a kulturním objektem, který si zaslouží pozornost každého, kdo navštíví Prahu a hledá nejen krásu, ale i duchovní hloubku tohoto města.
Zdroj: www.hrad.cz , www.edu.ceskatelevize.cz, www.youtube.com
1 komentář u „TYPY NA VÝLETY V PRAZE“
Komentáře nejsou povoleny.