NAŠE TRADICE: HROMNICE – CZSVS – Česká škola ve světě

Za chladných dnů na přelomu ledna a února se zdá, že zima nikdy neskončí. A přece: vše se mění 2. února na Hromnice. Proč se vlastně slaví a co znamenají? Proč se říká „…na Hromnice o hodinu více…“ a skutečně to znamená, že jaro už je za dveřmi?

Hromnice jsou podle prastaré víry den, kdy zima ztrácí na síle a jaro je zase o kousek blíž – v tom jsou zajedno křesťanské i keltské kalendáře. Pokud jste ještě neuklidili vánoční stromečky a betlémy, máte nejvyšší čas, na Hromnice totiž definitivně končí doba Vánoc.

A protože Hromnice a spolu s nimi keltský svátek Imbolc přivádějí do našich domovů jasnější roční období, ten den se světí svíčky zvané hromničky, které mají odvracet veškeré zlo. Naši předkové je zapalovali za bouří, aby stavení ochránily před bleskem a ohněm.

Kde si na Hromnice užijete o hodinu více?
Samozřejmě od 2. února nebude mít den o hodinu více, pořekadlo jen připomíná, že den se nenápadně prodlužuje a můžeme si užívat více světla než při zimním slunovratu. Skutečnost je ale ještě lepší než známá jazyková hříčka: od slunovratu se totiž den prodloužil nejenom o slibovanou hodinu, ale dokonce ještě o dvacet minut navíc!

Hromnice – pověry a pranostiky

Křesťanské tradice a zvyky

Tento svátek značí 40 dní od narození Ježíše. Tehdy prý přinesli Marie s Josefem novorozeného Ježíška do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Tam se setkali s prorokem Šimeónem, jenž Ježíše označil za „světlo k osvícení pohanů“. Proto bývá tento den oficiálně zvaný „Uvedení Páně do chrámu“ označován jako den setkání (v řečtině Hypapanti), což odkazuje na setkání dítěte a starce, které lze v předkřesťanském smyslu vysvětlit jako odchod zimy a starého roku a příchod jara a roku nového. Ve smyslu křesťanském však jde o zánik pohanství a příchod nové doby ve jménu Krista.