ZÁLUDNÉ SLABIKY DĚ, TĚ, NĚ, BĚ, PĚ, VĚ, MĚ – CZSVS

Slabiky dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě patří mezi důležité pravopisné jevy v češtině. Jsou specifické tím, že se v nich vyskytují měkké souhlásky nebo dochází k jejich měkčení.

Výslovnost a psaní

Slabiky dě, tě, ně se vyslovují jako ďe, ťe, ňe, přesto se takto nikdy nepíšou – měkkost je v nich už obsažena. Například ve slově děti nevyslovujeme tvrdé d, ale změkčené ď. Podobně u slov tělo (ťe) nebo něha (ňe).

Naopak slabiky bě, pě, vě, mě mají specifickou výslovnost. Vyslovujeme je s mírným „j“, tedy bje, pje, vje, mje, ale v písmu se tento zvuk nijak neoznačuje. Například slovo běžet nevyslovujeme jako tvrdé b, ale jako bježet.

Speciální slabika pě

Slabika pě je v češtině méně častá a téměř vždy se objevuje pouze po předponách nebo ve slovech cizího původu, například pěna, pěkný, zpěv. Na rozdíl od ostatních slabik se nikdy nevyskytuje na začátku domácích slov.

Pravopisné potíže

Mnoho lidí si plete psaní mě/mně. Například slovo země ve významu „stát, krajina“ se skloňuje „v zemi“, zatímco slovo zapomněl si zachovává „mně“, protože vychází ze základu „pomnět“. Tato pravidla si žádají trochu procvičování, ale dají se naučit pomocí ustálených vzorů.

Shrnutí

Slabiky dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě jsou důležitou součástí českého pravopisu a jejich správné používání často dělá potíže. Klíčem k jejich zvládnutí je porozumění principům výslovnosti a pravopisných pravidel. Pokud si nejsi jistý/á, pomůže například znalost slovních základů nebo procvičování ve větách.