Základním cílem každého fungujícího jazyka je komunikace, tedy přenos informací. Jazyk bez komunikace je k ničemu, nemusí vůbec existovat. Ke správné komunikaci je nutné volit adekvátní formu k tomu, aby zamýšlený přenos informace byl kompletní a nezkreslený – při každém jazykovém projevu (psaném i mluveném) je tedy třeba dbát na to, aby příjemce mohl informaci správně rozumět. Pro správné fungování každého jazykového projevu je tedy žádoucí (ba přímo nutné) vědět nejen CO chci sdělit, ale také KOMU…. a z kombinace obojího poté vyplývá i JAK.
Někdy se hodí to, jindy ono – a v tom je právě bohatství češtiny, neboť stejný obsah lze vyjádřit téměř nekonečným množstvím variant.
Jen ten umí česky, kdo spisovné i nespisovné prostředky vhodně střídá v závislosti na situaci.
Spisovný jazyk
Už podle svého názvu se hodí k oficiálním projevům, je to jazyk spisů, tedy spíše psaný. Pro běžnou mluvenou komunikaci je víceméně nevhodný svou zastaralostí a také absencí citového zabarvení, které je ve spisovném jazyce vlastně nežádoucí, v běžné komunikaci naopak naprosto nutné.
Spisovná slova jsou považována za správná a oficiální, můžeme je najít například ve Slovníku spisovné češtiny. Spisovná slova se používají ve škole, v knihách a formálních situacích (například při rozhovoru s panem ředitelem nebo s úředníkem).
Kdy se raději držet spisovné češtiny?
- V práci a ve škole: V oficiálních situacích, jako jsou pracovní pohovory, prezentace nebo komunikace s učiteli, je spisovná čeština nutnost.
- V úředních dokumentech a žádostech: Tady není prostor pro experimenty s nespisovným jazykem.
- Při komunikaci s neznámými lidmi: Pokud si nejse jistí, jaký styl komunikace je pro druhou stranu přijatelný, je lepší zvolit spisovnou češtinu.
- Veřejné projevy a diskuze: Mluvit spisovně je v těchto situacích projev úcty k posluchačům.
Nespisovný jazyk
Se vyvíjí sám svým používáním, každý jeho uživatel je zároveň jeho tvůrcem. Nespisovný jazyk (a tedy i obecná čeština) funguje tak, jak se hodí jejím tvůrcům a jak to vyhovuje jejich komunikačním záměrům a potřebám, je přirozený a zcela svobodný.
Nespisovná slova jsou taková, která slyšíme v běžné řeči, ale nejsou považována za správná v psaní nebo ve formálních situacích. Nespisovná slova používáme běžně například při hovoru s kamarády.
Příklady spisovných slov a výrazů: gymnázium, velké boty, odpadkový koš, sestra.
Příklady nespisovných slov a výrazů: gympl, velký boty, odpaďák, ségra.
Kdy se nespisovná čeština hodí?
- S kámošema a rodinou: V neformálním prostředí, kde se cítíme uvolněně, je nespisovná čeština naprosto v pohodě. Dodává konverzaci naší typickou českou lehkost a vtip.
- Na sociálních sítích: Většina z nás na sociálních sítích komunikuje spíš neformálně, takže nespisovný jazyk je tu často přirozenější. Ale pozor, vždycky je dobré si uvědomit, kdo jsou vaši sledující a jaký tón komunikace je pro ně vhodný.
- V umělecké tvorbě: V poezii, textech písní nebo v literatuře může být nespisovná čeština skvělým prostředkem k vyjádření autenticity a emocí.
- Pro zdůraznění humoru a nadsázky: Nespisovná čeština umí skvěle podtrhnout vtip a ironii.
POJĎME PROCVIČOVAT:
Zdroj: www.milansykora.wordpress.com, www.umimecesky.cz, www.skolasnadhledem.cz, www.edu.ceskatelevize.cz