4. prosinec, kdy mají svátek všechny Barbory a Barborky, máme spojený s řezáním třešňových větviček, které si pak dáváme do vázy. Svátek jedné z křesťanských mučednic byl pro naše předky spojený s dívčí nevinností, věštbami, strašením a nadělováním.
Až do 19. století byl na venkově udržován zvyk chodit se svatou Barborou. V den svaté Barbory nebo v předvečer tohoto svátku chodívaly svobodné nebo i vdané ženy ustrojené za Barborky. Obcházely od domu k domu, kde se ohlašovaly zabušením metličky na okno. Nosívaly převážně bílé šaty, často mívaly závoj a věneček na hlavě. Pro hodné a poslušné děti, které se modlily, přinášely v košíčcích malé dárky – hrušky, jablka, sušené ovoce, cukrová srdíčka. Naopak zlobivé děti dostaly výplatu metličkou.
Později Barbory přestaly chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem zůstala. Děti si večer 3. prosince daly za okno talířek, na kterém našly druhý den nadílku od Barbory. Dnes už Barbory nechodí. Nahradil je o dva dny pozdější Mikuláš a na Barbořino nadělování se bohužel skoro zapomnělo.
BARBORKY VE VÁZE
Velmi starou tradicí je řezání třešňových větviček 4. prosince. Dříve si do vázy s vodou trhala větvičky svobodná děvčata, která pomýšlela na vdavky. Komu do Vánoc vykvete, ten se v příštím roce vdá, tak praví stará pověra. Aby květům dívky pomohly, kladívkem narušily konce větviček a ratolesti tak mohly lépe přijímat vláhu.
V některých krajích dívky věšely na větvičky pentle se jmény chlapců. A podle větvičky, která vykvetla jako první, se údajně poznalo jméno vyvoleného.
Utrhněte si také pro sebe větvičku, která dětem zkrátí čekání na Vánoce a ozdobí sváteční stůl. Bude nejen krásná, ale i příslibem nového jara. S dětmi můžete pozorovat ten malý zázrak, jak se každým dnem větvička mění, a těšit se na její květ i vůni.
KDO BYLA SVATÁ BARBORA?
Barbora z Nikomédie žila na počátku 3. století v Nikomédii a byla dcerou kupce Dioscura – nepřítele křesťanů. Matka Barboře zemřela velice brzy a dceru vychovával její otec. Před nemravným vlivem okolního světa i nápadníky jí zavřel do věže, kterou postavil vedle svého domu. Avšak jeden zbožný sloužící obrátil Barboru na křesťanskou víru. Když se to dozvěděl její otec, tvrdohlavé Barboře ve zlostném afektu uťal mečem hlavu.
Barbora z Nikomédie – panna a mučednice patří k patronům, kterou lidé prosí v těch nejtěžších životních chvílích.
Svatá Barbora je patronkou horníků a řemeslných povolání, je rovněž uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, proti bouřím a požárům, také je patronkou umírajících.
V den jejího svátku (4. prosince) nechávali horníci hořet ve štolách přes noc kahany, na ochranu před smrtí a úrazy – tzv. Barbořino světlo.
Atributy : dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny).
DAŘBUJÁN A PANDRHOLA – Sv. Barbora
Zdroje: https://keltickovakovarna.cz/, www.zeny.iprima.cz, www.youtube.com