Každý nový školní rok přináší nové tváře, nové příběhy a spoustu příležitostí. A u nás je to znát víc než kdy dřív! Naše škola se rozrůstá, přibývají čeští žáci z různých koutů světa a spolu s nimi se rozvíjí i naše společná školní komunita.
Kolik českých dětí se dnes učí s námi? Odkud k nám přicházejí a co všechno se v naší škole změnilo za poslední rok? Vypravili jsme se za naší paní zástupkyní, abychom zjistili, jak se naší škole daří, co nového se podařilo a jaké plány máme do budoucna.
Pojďte se s námi podívat, jak naše škola roste, mění se a spojuje české děti napříč zeměmi i kontinenty.
Naše škola roste! Kolik českých dětí se dnes učí s námi? Odkud jsou a jak se naše škola změnila za poslední rok?
„V současné době se s námi učí více než 190 dětí žijících v různých částech světa. A právě to je na naší škole krásné – v jednu chvíli se k nám může připojit dítě z Evropy, o několik hodin později žák ze Spojených států a další třeba z úplně jiné části světa. Přestože jsou od sebe tisíce kilometrů, spojuje je čeština a vztah k České republice.
Za poslední rok jsme nevyrostli jen počtem studentů. Rozšířila se také nabídka výuky, přibyli učitelé a mnohem více pracujeme s tím, že každé dítě žijící v zahraničí má úplně jinou výchozí úroveň češtiny a jiné důvody, proč se ji potřebuje učit.„
Kolik dětí přibližně od minulého roku přibylo?
„Za poslední rok se počet našich studentů zvýšil přibližně o čtvrtinu. Samotný růst je pro nás samozřejmě velmi příjemný, ale ještě důležitější je, že velká část nových rodin přichází na základě doporučení rodičů, jejichž děti už naši školu navštěvují. To vnímám jako velmi důležitou zpětnou vazbu a potvrzení, že naše práce má smysl.„
Z kolika zemí se k nám děti připojují? Jsou mezi nimi nějaké země, které vás překvapily?
„V současnosti se k nám děti připojují z 28 států napříč šesti kontinenty. Největší zastoupení mají dlouhodobě Spojené státy, ale naši studenti žijí v nejrůznějších částech světa.
A ano, někdy nás překvapí, odkud se nová rodina ozve. Člověk si při online výuce velmi rychle uvědomí, jak neuvěřitelně rozptýlené jsou české rodiny po světě. Pro nás už vlastně není rozhodující, jestli dítě žije několik set, nebo několik tisíc kilometrů od České republiky. Důležité je, že si rodina přeje, aby čeština zůstala součástí jeho života.„
Kdo jsou naši studenti? V jakém věku se děti nejčastěji hlásí a jaké jsou nejčastější důvody, proč se učí česky?
„Máme děti od předškolního věku až po teenagery. Velkou část tvoří školáci, u kterých rodiče začínají řešit nejen samotné mluvení, ale také čtení, psaní a českou gramatiku.
Důvody jsou přitom velmi různé. Některé děti mají jednoho nebo oba rodiče Čechy a rodina chce, aby si udržely češtinu a dokázaly komunikovat s prarodiči a příbuznými. Jiné rodiny počítají s návratem do České republiky a potřebují dítě připravit na přechod do české školy.
Setkáváme se také s dětmi, které česky velmi dobře rozumějí, ale samy téměř nemluví, protože jejich dominantním jazykem je jazyk země, ve které vyrůstají. A pak máme děti, které mluví česky krásně, ale potřebují doplnit školní češtinu – pravopis, gramatiku, čtení s porozuměním nebo psaní.
Proto vlastně neexistuje jeden typický student České školy ve světě. Každé dítě k nám přichází s trochu jiným příběhem.„
Co podle vás stojí za tím, že se k nám hlásí stále více rodin? Je to něco, co se během posledního roku změnilo?
„Myslím, že rodiče si stále více uvědomují, že samotné používání češtiny doma nemusí stačit. Dítě může krásně komunikovat s rodiči nebo prarodiči, ale jakmile má něco přečíst, napsat nebo vysvětlit složitější myšlenku, rozdíl mezi běžnou domácí češtinou a skutečnou znalostí jazyka začne být vidět.
Zároveň mají rodiny žijící v zahraničí velmi specifické potřeby. Nestačí jednoduše přenést českou školní hodinu na obrazovku. Dítě, které celý den funguje například v angličtině, potřebuje jiný způsob práce s češtinou než dítě, které žije a chodí do školy v České republice.
A myslím, že právě to se nám během posledního roku podařilo ještě více rozvinout. Výuku se snažíme stavět tak, aby byla systematická, ale zároveň respektovala prostředí, ve kterém dítě skutečně vyrůstá. Nechceme, aby děti měly pocit, že čeština je jejich „druhá škola navíc“. Chceme, aby pro ně byla přirozenou součástí jejich života.„
Kdybyste měla růst naší školy za poslední rok popsat jednou větou – co byste řekla?
„Za poslední rok jsme vyrostli nejen počtem dětí, ale především pestrostí jejich příběhů, potřeb a míst, odkud se k nám každý týden připojují.„
Zástupyně naší školy J.K.