Obrázek

Nejlepší zábava pod širým nebem

Zábavní Park Mirakulum ve středočeských Milovicích nabízí zábavu na deseti hektarech. Každý rok přibude nějaká novinka také na Dolní Moravě, kde na děti čeká třeba Pískový svět nebo Mamutíkův vodní park. V létě uděláte také dětem radost výletem do Zážitkového parku Zeměráj v Kovářově anebo do Království lesa na Lipně. Za čerty, vílami a hastrmany děti vezměte do Pohádkové kovárny v Selibově, společně se vyřádíte v oslavanském Permoniu.

Otevřeno po celý rok

Krytá zábavní centra a herny pro prcky už najdete v každém větším městě – a dokonce třeba v Hopsáriu v Českých Budějovicích většinu atrakcí můžete vyzkoušet s dětmi i vy dospělí. V Karlových Varech se před nepřízní počasí můžete uchýlit do zábavného centra Hopa Hopa, v Čestlicích u Prahy, kousek od známého aquaparku Aquapalace, najdete FunPark Žirafa, v Brně vezměte děti do BRuNO family parku a vyzkoušejte také FunPark Žirafa v Avion Shopping Parku v Ostravě.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz

V návaznosti na naše pravidelné online lekce češtiny, se snažíme naše dětské studenty inspirovat k učení českého jazyka i prostřednictvím stále se rozšiřujících nových kurzů – kroužků se zajímavými a zábavnými předměty, vyučovaných bezpečnými, prověřenými a zkušenými učiteli.
Naše online interaktivní kroužky pro malé skupiny podporují sociální interakce, budují přátelství  mezi studenty a těší se stále větší oblibě jak u studentů, tak i rodičů.

Přehled dosud uskutečněných kroužků pro předškoláky:

Přehled dosud uskutečněných kroužků pro školáky:

Z výtvorů našich studentů v kroužcích CZSVS:

Proč číst dětem?

Všichni bezpochyby víme, že čtení pohádek nebo různých jiných dětských knížek, příběhů či leporel je pro dětský zdravý vývoj prospěšné. Rodičům se často nechce vzít do ruky knihu, protože jsou prostě unavení, přepracovaní nebo potřebují ještě udělat večeři a uklidit. Přitom bychom si měli uvědomit, že jsou to právě oni, kdo dětem ukáže lásku ke knihám. Tu vybudujete už ve velmi ranném věku, kdy dítě ještě viditelně na čtení nereaguje. Postupem času se jeho účast bude zvyšovat a zjistíte, že čtení má mnoho přínosů:

1. Při čtení vytváříte pevné pouto mezi vámi. Není potřeba, aby dítě umělo číst. Začněte co nejdříve a udělejte si s dětmi společný rituál čtení knížek na dobrou noc. Děti milují, když se jim rodiče věnují. 
2. Čtením rozvíjíte komunikační dovednosti dítěte. Dítě se učí posloucháním příběhu od rodiče tvořit věty a rozšiřovat slovní zásobu. Zároveň trénujete svou paměť a soustředění.
3. Knihy dávají prostor pro dětskou fantazii a představivost. Při čtení se učí rozpoznávat realitu a svět fantazie. Děti jsou úžasné v tom, že se umějí ztotožnit s hrdiny příběhů a prožít celý příběh. Učí se rozpoznávat hodnoty dobra a zla a postupně si tvoří vlastní hodnotový žebříček. 
4. Čtení pomáhá spisovnému jazyku, správné výslovnosti a artikulaci. Dítě posloucháním pozoruje a naslouchá textu, který mu rodiče předčítají. Začne rozlišovat mezi slovy a větami, tvořit jednoduché větné struktury. Právě období ranného dětství je klíčovým obdobím pro rozvoj předčtenářské gramotnosti.

Celé Česko čte dětem

V roce 2006 vznikl tento nejznámější a nejvíce podporovaný projekt díky Evě Katrušákové. Záštitu nad celou kampaní převzal Václav Havel a heslem projektu se stala věta: „Čtěme dětem 20 minut denně. Každý den.“ Posláním tohoto projektu je především budování pevných vazeb v rodině prostřednictvím společného čtení. K projektu se připojilo i mnoho známých osobností ze světa kultury, sportu, literatury a dalších oborů. Dobrovolníci navštěvují nemocnice, kde předčítají příběhy dětem. Projekt také spolupracuje s dárci a nakladatelstvími, aby zajistili kvalitní a zajímavé knihy pro děti v nemocnicích a ordinacích dětských lékařů. Pořádá se výtvarná a fotografická soutěž pro děti. Projekt myslí i na rodiče, kteří mohou na stránkách nalézt tipy na knihy, seznam akcí, jak dětem číst a další užitečné rady.

Pravidelné předčítání má velký vliv na paměť a dětskou fantazii, emociální zdraví a utváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem. Hlavními body jsou: 20 minut denně pravidelného předčítání, číst i dětem, které již dokážou číst sami, zapojovat tatínky do čtení. Tento projekt se řídí heslem: „My neříkáme „Jdi a čti si!“, ale „Pojď, budu ti  číst“.“

Co ANO při čtení dětem?

Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.

⇒ Dětem začněte číst co nejdříve. Čím dříve je motivujete, tím je to snazší a lepší.

⇒ Využívejte dětské básničky a písničky k tomu, abyste stimulovali jazyk dítěte a jeho schopnost naslouchat.

⇒ Čtěte tak často, jak máte vy a dítě čas. 

⇒ Mějte na paměti: umění naslouchat si osvojujeme. Je zapotřebí se mu naučit a postupně je kultivovat – a to se nestane přes noc. 

⇒ Začněte obrázkovými knihami, které mají jen pár vět na stránce. Poté postupně přecházejte ke knihám, které obsahují stále více textu, a nakonec ke knihám, jež jsou členěny do kapitol, a k románům. 

Pokračování článku: https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/clanek-72

Co NE při čtení dětem?

Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.

⇒ Nečtěte příběhy, které se vám samotným nelíbí. Váš nezájem se v průběhu čtení projeví a to popírá jeho smysl. 

⇒ Nepokračujte ve čtení knihy, jakmile zjistíte, že jde o špatnou volbu. Jste-li pedagog, nemějte pocit, že musíte každou knihu spojit se školní prací. Nesvazujte široké spektrum literatury úzkými definicemi školních osnov. 

⇒ Nezahlcujte posluchače. Při výběru četby ke čtení nahlas zvažte intelektuální, společenskou a emoční úroveň svého publika. Nikdy nečtěte texty, které jsou nad emoční úrovní dítěte. 

⇒ Nevolte knihu, kterou mnoho dětí již slyšelo nebo vidělo v televizi. Jakmile je pointa příběhu známa, jeho zajímavost z velké části pomine. Můžete však přečíst knihu a poté se podívat na film. To je dobrý způsob pro to, aby děti samy viděly, o kolik toho kniha může zachytit více než film. 

Pokračování článku: https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/clanek-73

zdroj: http://www.agatinsvet.cz, http://celeceskoctedetem.cz

Návod na jednoduchou záložku do knihy, kterou si děti mohou samy vyrobit a zpestřit si tak chvíle strávené s oblíbenou knížkou.

Vánoce jsou obdobím klidu, synonymem soudržnosti rodiny, vzájemných bujarých oslav, loučením se se starým rokem a vítáním roku nového. O Vánocích se více než jindy více stmelujeme a trávíme spolu čas.

Každý rodič ví, že unavené dítě je šťastné dítě. Proto jednou za rok přimhouřete oči a nechte jej postavit velký bunkr z jídelního stolu a židlí. Doneste jim deky a polštáře a nechte probudit jejich fantazii. Pak vnitřek ozdobte led řetězy a vlezte si k nim. V bunkru si můžete povídat o vánočních zvycích, vzpomínat na to, jaké to bylo za dob vašeho dětství anebo si číst knihy s vánoční tématikou. Někdy je prostě fajn se jen tak povalovat a trávit čas spolu tím, že budete získávat nové vědomosti.

Mluvené vědomostní hry na Vánoce

Hry se dají upravit tak, aby ji zvládly, jak menší předškolní děti, tak i ty školou povinné.

1. Tichá pošta

Tuto klasiku asi zná každý, proto je právě tak skvělá. Sednete si do řady a první vymyslí slovo. To pak potichu zašeptá hráči vedle sebe. Uvidíte sami, co na konci vyřkne poslední hráč. Přiblíží se původnímu slovu?

2. Hádej

Jednoduše si jeden z vás bude myslet nějaké zvíře, herce, postavu z pohádky nebo cokoliv jiného a ostatní se musí pomocí pokládání otázek dobrat ke konci. Pozor, dotyčný na otázky odpovídá pouze ano ne. Takže pokud je to myš ptáte se na srst, barvu, počet nohou, velikost uší a očí, kde žije apod. Až nakonec dojdete k tomu, kdo nebo co je. Kdo první vyřkne hádané slovo dostává bod. Kdo jich má na konci víc, vyhrává.

3. Tři slova

Vyberte jednu dvojici. Jeden z nich pak druhému pošeptá jedno vymyšlené slovo. Třeba kaktus. A ten druhý musí pomocí tří slov opsat zbývajícím hráčům o co se jedná. Takže může sdělit, že jde o pichlavou pouštní rostlinu. Kdo uhodne má bod, připisuje si i ten, kdo vymyslel větu. Pokud ostatní netuší oč se jedná, bod jde prvnímu hráči.

4. Kdo toho víc zná

Můžete si procvičovat mozky a slovní zásobu i vyjmenováváním věcí. Můžete zvolit třeba kategorii zvířata a písmeno od k. A po jednom pak jmenovat. Kdo nebude vědět vypadává. Kategorie můžete všelijak měnit. Třeba hlavní města, značky automobilů, známý umělci, barvy apod. Fantazii se meze nekladou. Tedy první začne klokanem a pak už to pokračuje kozou, kosem, koroptví, kajmanem až do nekonečna.

Deskové hry a pomůcky

Deskové hry jsou skvělé v tom, že je lze hrát ve větším množství hráčů a baví děti i dospělé.

5. Člověče, nezlob se

Tuto hru s figurkami běhajícím po herním plánu do domečku zná každý. Můžete si je ale zahrát i trochu jinak. Jde o náročnější variantu, za to zábavnější. Každý může táhnout jakou barvou chce. Záleží, jakou barvu však vysadí na začátku herního plánu. Vyjedete-li červenou, můžete dále hrát jakoukoli červenou, která je rozehrána ve hře. Pokud někdo figurku vykopne, má možnost ji dát komukoli ve hře, kdo má zrovna onu barvu na ploše. Pamatujte, že vyhrává ale ten, kdo má ve svém domečku jednu od každé barvy.

6. Slova z písmen

Na tuto hru potřebujete písmena. Mohou to být kartičky, kostky nebo vlastnoručně vyrobená písmena. Taháte 6 písmen a poté skládáte co nejvíce slov. Za každé použité písmeno máte bod. Kdo složí víc slov?

7. Pohybové hry

Dost už bylo sezení na místě. Po všem tom hodování a pití bude jen dobře, když se trošku protáhnete. Nemusíte dělat atletickou olympiádu. Zvolněte, ale přesto si pár koleček uděláte.

8. Hledání věcí

Tady je to velmi snadné. Vezměte karty, pokud nemáte namalujte, vyberte z nich deset nejhezčích a poschovávejte je po domě či bytě. Kdo si troufne do zimního počasí může jít i na zahradu. Jediným pravidlem je, že karta musí z části vykukovat. Nikdo by neměl otevírat skříně a přehazovat věci. Kdo jich posbírá nejvíc, vyhrál a je na řadě se schováváním.

9. Olympiáda

Nedá nám to a trochu toho soutěžení vám přeci jen nabídneme. Ten pravý boj může nastat i v případě výdrže a poměřování sil. Vezměte si k ruce stopky a kus papíru na zapisování výsledků. Kdo bude vítěz? Závoďte v tom, kdo dokáže déle stát na jedné noze, kdo udělá svíčku či stojku, pak můžete vyzkoušet i opřít se zády o zeď a pokrčit se v kolenou, říká se tomu sed a pekelně z něho bolí svaly. Určitě sami vymyslíte mnoho cviků, které zvládnou i ti nejmladší a nejstarší z vás.

10. Bitva

Na tuto hru se budete muset dopředu připravit, buď to zvládnete sami nebo s pomocí druhých. Pokud víte, že spolu strávíte víkend na chatě, pusťte se do přípravy hned po příjezdu a pak již si jen můžete hrát. Postačí vám noviny, miska s vodou a šikovné ruce. Noviny roztrhejte, namočte a vytvořte kaši, ze které uplácejte stejně velké koule. Ty pak nechte uschnout. No a pak uspořádejte bitvu.

Kdy jindy si s rodinou užijete více zábavy než právě na Vánoce. Všichni jsou dobře naladěni a pokud se vám podaří zapojit většinu uvidíte, že si vytvoříte krásné vzpomínky a třeba vznikne i nová rodinná tradice.

zdroj:www.westwing.cz

1 – Nestane se to zázrakem

Děti se nestanou bilingvními zázrakem samy od sebe. Přetrvává mýtus, že děti jsou jako houby, co se týče jazyků a naučí se všem řečem, které pravidelně slyší – toto prostě není pravda. Ano, za správných podmínek děti vyrostou a přirozeně si osvojí jazyky používané v rodině, ale nemůžeme to považovat za samozřejmé.

2 – Potřebujete plán

Abyste zvýšili svoje šance na úspěch při výchově bilingvních dětí, musíte plánovat dopředu. Jak plynně chcete, aby vaše děti mluvily? Jak to bude se čtením a psaním? Kdo bude jak mluvit a kdy? Proberte vše v rodině a dohodněte se na cílech.

3 – Klíčová je důslednost

Jakmile máte plán, musíte se ho jako rodina držet a být důslední v používání jazyka. Ano, děti se rozhodně mohou stát dvojjazyčnými, i když rodiče směšují jazyky v komunikaci s nimi. Ale existuje mnohem větší riziko, že děti začnou v určitou chvíli upřednostňovat většinový jazyk, pokud si zvyknou na to, že rodič menšinového jazyka snadno přepíná do toho většinového.

4 – Musíte věnovat pozornost době, po kterou jsou děti jazyku vystaveny

Ve svém plánu musíte sledovat, jak dlouhou dobu jsou děti jednotlivým jazykům vystaveny. Obecné doporučení říká, že děti by měly být menšinovému jazyku vystaveny jednu třetinu doby, po kterou jsou vzhůru, aby se staly přirozeně bilingvními. To by mělo být samozřejmě bráno jen jako vodítko – záleží, jak jsou děti vystaveny jazyku, podle toho pak mohou potřebovat více či méně času k osvojení jazyka.

5 – Budete muset investovat více času (a někdy i o něco více peněz)

Budete si muset najít hodně času na povídání, čtení a také si najít zdroje, které vašemu dítěti pomohou naučit se řeč. Možná zjistíte, že musíte využít svoji dovolenou k výletům, které by zesílily motivaci vašeho dítěte mluvit daným jazykem.

6 – Vyskytnou se pochybovači

Ne všichni s vámi budou souhlasit v tom, že je správné vychovávat vaše děti tak, aby si osvojily všechny rodinné jazyky. Najdou se takoví, kteří budou tvrdit, že to nemá smysl, že to nebude fungovat. Jiní si budou myslet, že od svých dětí očekáváte příliš a další budou říkat, že své děti všemi těmi jazyky matete. Ignorujte všechny tyto pochybovače, ale také jim odpusťte, protože neví, o čem mluví.

7 – Nenaslouchejte špatným radám

Může nadejít okamžik, kdy vám profesionálové řeknou, abyste přestali se svými dětmi mluvit určitým jazykem. Pokud budete na pochybách ohledně jazykového vývoje svých dětí – promluvte si s odborníky, kteří mají zkušenosti s dvojjazyčnými dětmi.

8 – Není to vždy snadné

Na mnohojazyčné cestě vaší rodiny se objeví nejrůznější výzvy – kromě pochybovačů a mylně informovaných odborníků to budou mnohem běžnější překážky: budete schopni se držet svého plánu, když přijde do hry život a nabídne Vám překvapení ve formě změněných rodinných poměrů, stěhování, kariérních postupů, vlivů dalších lidí a podobně? Když to bude těžké, požádejte o radu a pomoc.

9 – Vaše dítě vám možná odpoví ve „špatném“ jazyce

To obvykle raní rodiče menšinového jazyka. Máte pocit, že jste udělali všechno správně, byli jste důslední a stejně jednoho dne přijde Vás miláček ze školy a už Vám neodpovídá vaším jazykem. Budete se cítit zklamaní a sklíčení, pokud se to stane, ale je zásadní, abyste to v tuto chvíli nevzdali a pokračovali ve své důslednosti a, pokud je to možné, také zvýšili dobu vystavení jazyku.

10 – Vaše dítě získá celou řadu výhod, tím že se stane dvojjazyčným

Pokud jste stále na pochybách, jestli své děti vychovávat tak, aby se staly bilingvními, přečtěte si o všech úžasných přínosech, které vaše děti získají, pokud se tak rozhodnete. My všichni chceme pro své děti to nejlepší, tak proč byste nepodpořili své dítě, aby mohlo získat ten úžasný dar mluvit více než jedním jazykem?

11 – Nikdy toho nebudete litovat

Mohu vás ujistit, že nikdy nebudete litovat rozhodnutí držet se svého záměru a udělat vše pro to, aby vaše děti vyrostly a mluvily všemi rodinnými jazyky. Na druhou stranu jsem slyšela o mnoha rodičích, kteří jsou smutní, že vzdali předávání svého jazyka na své potomky, nemluvě také o spoustě dospělých, kteří jsou zklamaní, že když byli ještě malí, nebyli naučeni jazyku, který znala jejich matka či otec.

12 – Budete pyšní

Budete nesmírně pyšní, když vaše děti poprvé promluví se svými prarodiči nebo jinými příbuznými v „jejich“ jazyce. Mohu Vám říci, že je to opravdu skvělý pocit. Nejen, že budete pyšní vy, ale hrdé budou také vaše děti a celá vaše rodina. Stanete se také výborným příkladem pro ostatní rodiny.

zdroj: https://multilingualparenting.com/12-veci-ktere-meli-vedet-rodice-vychovavajici-bilingvni-deti/

Halloween je svátek, který do naší kultury proniká stále víc a víc. No a proč ne. Je s ním totiž dost legrace a hlavně jeho tradice je mnohem starší než celé Spojené státy americké. Jak stará? Jde o původně keltský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Svátek se stále slaví většinou v anglosaských zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii, ale také na Novém Zélandu, ve Švédsku nebo v Itálii. Název vznikl zkrácením skotského „All Hallows‘ Eve“, který se odehrával v „Předvečer Všech svatých“.

Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho přejímaly další země. Německý profesor religionistiky Bernhard Maier, tvrdí, že jde o zvyk, který byl přenesen do Irska z Říma. Dle jeho teorie se opírá o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce.

Komercializace svátku začala až počátkem 20. století, od třicátých let začíná být populární nošení kostýmů a koledování po domech se objevuje kolem roku 1950.

Zdroj: www.edu.ceskatelevize.cz